Několik hodin nato v jedné z kanceláří na Kungsholmské ulici pili Martin Beck a Kollberg kávu.
"Zavraždění Terezy vlastně vyšetřil Stenström," řekl Martin Beck.
"To je fakt," řekl Kollberg."Ale udělal botu, když do toho šel sám. A nezanechal ani kousek papíru, nic. To je zvláštní, ten kluk vlastně nikdy nedorostl."
Zazvonil telefon.
Martin Beck zvedl sluchátko.
"Tady Mänsson."
"Kde jsi?"
"Ve Västberze. Já ten chybějící list našel."
"Kde?"
"Na Stenströmově stole. Pod psací podložkou."
Martin Beck mlčel.
"Vy jste přece říkali, že jste to tu prohledali," dodal Mänsson vyčítavě."A přitom..."
"No, a dál?"
"Napsal si tam tužkou několik poznámek. V pravém rohu nahoře stojí: Vrátit do spisu Případ Tereza. A dole napsal nějaké jméno.
Björn Forsberg. S otazníkem. Říká nám to něco?"
Martin Beck mlčel. Zůstal sedět se sluchátkem v ruce. Pak se začal smát.
"Výborně," řekl Kollberg a strčil ruku do kapsy u kalhot."Smějící se policista. Za to ti dám korunu!"